8 nejčastějších mýtů o psychomotorickém vývoji dětí

The 8 most common myths about children’s psychomotor development

Tvrzení, polopravd a mýtů ohledně psychomotorického vývoje koluje mezi rodiči mnoho. Přidáme-li k tomu ještě ambice některých rodičů, nebo argumentace typu „za nás se to tak dělalo“, tak mají naše děti velmi rychle zaděláno na zdravotní komplikace, klidně až v dospělém věku.

Pojďme se společně podívat na 8 nejčastějších mýtů o psychomotorickém vývoji dětí:

1. Mýtus: Dítě by mělo sedět nebo chodit v určitém věku, jinak je něco špatně.

Tento mýtus je pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších mýtů ohledně vývoje dítěte do 1 roku. Maminky často porovnávají schopnosti svého dítěte s jinými a mají tendence vývoj dítěte urychlovat svou dopomocí.

Každé dítě se vyvíjí individuálně. Některé dosáhnou milníků dříve, jiné později. Důležité je sledovat celkový pokrok dítěte, nejen fyzický, ale také sociální a kognitivní (viz. můj článek „Abeceda psychomotorického vývoje dítěte“).

2. Mýtus: Dřívější naučení se chůze či jiných dovedností znamená,
že je dítě celkově šikovnější.

Není důležitá rychlost „plnění vývojových tabulek“, ale kvalita samostatného provedení! Důležité je spíše sledovat celkový pokrok dítěte v různých oblastech, včetně jeho schopnosti komunikovat, sociálně interagovat a řešit problémy.

Časné dosažení milníků nemusí nutně znamenat lepší vývoj. Je důležité si uvědomit, že každé dítě má své vlastní tempo vývoje. Žádné dítě není stejné, rodiče s dětmi netráví stejně dlouhý čas při cvičení, někteří možná s dětmi vůbec necvičí, některým dětem rodiče dopomáhají při zvládání jednotlivých dovedností, jiné děti zase zvládají jednotlivé úkony samy.

3. Mýtus: Děti musí být neustále stimulovány k dosažení optimálního vývoje.

Přílišná stimulace a tlak na dítě může být kontraproduktivní. Děti potřebují čas a prostor pro samostatné objevování světa kolem sebe, což je pro jejich vývoj velmi důležité.

Sami jistě víte, že zkušenost je nepřenositelná. Může vám opakovaně někdo radit, ať se nedotknete horkých kamen, ale až když se spálíte, tak si svou zkušenost zafixujete a příště už se budete umět rozhodnout, zda se chcete nebo nechcete spálit.Nechte své děti samostatně objevovat vše co se kolem nich děje a dopřejte jim získat své vlastní zkušenosti. Samozřejmě, že v rámci objevování dbáme na bezpečnost dětí.

4. Mýtus: Dítě s vývojovým zpožděním nikdy nedosáhne ostatních dětí.

Vývojové zpoždění u dítěte oproti „tabulkovému vývoji“ nemusí být vždy alarmující. Jak jsem již psala, každé dítě má své tempo vývoje. Některé děti chodí už v 11 měsících, jiné začnou dělat první krůčky klidně až v roce a půl.

Pokud si však nejste jisti vývojem svého dítěte, ať už fyzickým, sociálním nebo kognitivním, tak neváhejte navštívit odborníka – pediatra, logopeda, fyzioterapeuta nebo jiného odborníka na doporučení vašeho pediatra.

5. Mýtus: Děti jsou geneticky předurčeny k určitým dovednostem.

Ano, genetika samozřejmě hraje svou roli, ale prostředí a nabyté zkušenosti jsou také důležité. Děti mohou rozvíjet různé dovednosti a schopnosti prostřednictvím učení, cvičení a podpory. Opakování je matka moudrosti.

6. Mýtus: Dítě by mělo být schopno číst, psát a počítat než nastoupí do školky.

Schopnost číst, psát a počítat se vyvíjí postupně a není realistické očekávat, že dítě bude mít tyto dovednosti ve velmi nízkém věku. Rodiče by měli poskytovat dítěti podněty a prostředí, které podporuje rozvoj jeho kognitivních schopností. A pokud se vaše dítě do první třídy nenaučí číst a psát, tak ho to, zajisté, ve škole naučí.

Důležité je podporovat u dětí zvídavost a radost z učení. Radost ze zvládnutí naučené dovednosti zároveň vede dítě k větší sebejistotě a zvyšuje jeho sebevědomí.

7. Mýtus: Děti musí být pod tlakem, aby dosáhly určitých vzdělávacích cílů.

Sami jste se možná s tímto tlakem ve svém dětství setkali. Maminka nebo tatínek trvali na tom, že „musíte“ nějakou dovednost, věc, úkol zvládnout, jinak se zhroutí svět. Věřím, že vám to příjemné nebylo a tyto vzpomínky ze svého dětství jste raději vytěsnili.

Přílišný tlak může dětem způsobit stres a úzkost a může mít negativní dopad na jejich vývoj. Jak jsem již zmiňovala, je důležité vytvářet dětem prostředí, které podporuje jejich zvídavost, radost z učení a individuální pokrok. Podejte dětem pomocnou a podporující ruku, děti vaši podporu dříve či později ocení.

8. Mýtus: Některé děti jsou prostě „líné“ nebo „nemotorné“.

Termíny jako „líný“ nebo „nemotorný“ neberou v úvahu individuální rozdíly v rozvoji.

Navíc, tuto nálepku si dítě s sebou může nést celý svůj život a samo se, díky těmto nálepkám z dětství, do kategorie „líných“ a „nemotorných“ dobrovolně, ale nechtěně, zařadit. Jako rodič určitě nechcete svému dítěti předem ztěžovat jeho cestu, ale chcete pro něj jen to nejlepší.

Hledejte způsoby, jak podporovat a vést dítě pozitivním způsobem a poskytovat mu prostředí, ve kterém se může úspěšně vyvíjet. Je důležité, aby rodiče rozuměli psychomotorickému vývoji dětí a neupadali do pasti těchto mýtů. Sledování pokroku dítěte a poskytování podpory a lásky jsou klíčové pro jeho zdravý vývoj.

Zbavte se pochybností o tom, jak se svým děťátkem zacházet a získejte jistotu a zkušenosti, díky kterým můžete podpořit vývoj svého dítěte každý den.

Napsala jsem pro vás eBook „Podívejte, co už umím na suchu“, který je určený nejen rodičům, ale každému, kdo někdy o dítě pečuje a podílí se tak na jeho zdravém a bezpečném vývoji.