Uhaste mě! Už vyhořívám…

Vnímat své tělo a signály, které vám život dává je důležité. My je však často nevnímáme anebo přehlížíme. Jaké signály mi život dával, abych změnu ve svém životě konečně udělala? Příběh o mé cestě k vyhoření a jak se mi nakonec povedlo postavit zpátky na nohy.

Každý si neseme tu svoji krosnu života

Vstoupila jsem do manželství ve svých 29 letech, a ve 30 letech přivedla na svět svou první holčičku, následovanou druhou o tři roky později. Deset let jsem strávila prací ve farmacii, kde jsem postupně stoupala z pozice asistentky na vedoucí oddělení komunikace. Na mateřské dovolené jsem si uvědomila, že musím dělat něco, co nejen souvisí s výchovou vlastních dětí, ale i něco, co mě naplňuje.

S kamarádem jsme společně provozovali foodtruck, ale i přes mou lásku k vaření a pečení, tato gastronomická dobrodružství rychle skončila. Hledala jsem něco nového, a tak jsem nastoupila do firmy svého bratra na pozici Ferdy mravence. Zadávala jsem účetní doklady do systému, vedla chod kanceláře a organizovala aktivity pro zaměstnance.

Moje „kariéra“ se vyvíjela každým dnem. Neustále jsem se měla co učit, a to mě baví. Hltat informace a zkoušet si vše v praxi. Jsem ten typ, který se nebojí něco pokazit. Jdu do věcí po hlavě a vždy naplno. A pak se to pokazí. Chvíli se sbírám a jdu dál. Jsem býk, musím jít dál.

Když jsem byla malá, můj táta mi říkal tři věci, podle kterých se řídím i dnes. Jen jsem si tam musela ještě doplnit jeden bod: Buď starostlivá sama o sebe.

Jak ale tyto rady uvést do praxe? Znáte to, někdy ty pozitivní myšlenky nepřichází a cítíte se slabí a unavení na to jít dál, nebo najít odvahu si jít za čím chcete. 

MYSLI POZITIVNĚ!
ALE TO SE JEDNODUŠE ŘEKNE

Ze svých životních zkušeností jsem zjistila, že pozitivní mysl je základ našeho zdraví. A také zdraví naší rodiny.

Bydlení za Prahou mě přinutilo každý den strávit hodinu a půl cestováním do práce a stejně dlouhým návratem z práce. Na nádraží jsem vždy spěchala, abych stihla poslední vlak a dorazila včas pro děti do družiny. Po návratu domů mě čekal nákup, vaření, úkoly a úklid. Na chvilku jsem se snažila odpočinout na gauči a popovídat si s manželem, než jsem se s obtížemi odvlekla do postele.

S rostoucími dětmi a náročným pracovním tempem začala mizet i moje energie.

Neustálé nemoci dětí – záněty uší, bronchitidy, zlomené prsty a dokonce i operace ušních bubínků – přispívaly k mému vyčerpání. Starší dcera nám přestala chodit. Na rok. Mladší dceři se rozjela porucha štítné žlázy. Přišli jsme na to za minutu dvanáct, už jí selhávaly játra a ledviny.

V noci mě probouzely myšlenky na práci a starosti o rodinu. Většinu nocí jsem prokoukala do stropu a do mobilu, posílala si emaily, abych na něco nezapomněla. Postupně jsem začala pociťovat první příznaky vyhoření.

FYZICKÉ A PSYCHICKÉ POTÍŽE NA SEBE NENECHALY DLOUHO ČEKAT

Jednou v noci se probudím, nemohu dýchat, srdce mi buší o 106 a ruce se mi potí. Snažím se postavit, ale svaly selhávají. Budím manžela a voláme sanitku. V nemocnici mi podávají kapačku hořčíku a nechávají mě na pozorování. Lékař se mě ptá, zda nemám stres. Tvrdím, že ne. Podle testů je vše v pořádku. Jedeme dál!

Zanedlouho mě čeká druhý kolaps. Při další návštěvě nemocnice mi lékař klade na srdce, abych zvolnila a udělala změny ve svém životě. Už sama nějakou dobu vnímám, že se MUSÍ něco změnit.

OBRAT K POZITIVNÍM MYŠLENKÁM,
ANEB KDYŽ UPADNEŠ, TAK VSTAŇ

Po několika zdravotních komplikacích a kapačkách v nemocnici jsem se rozhodla udělat zásadní krok ve svém životě. Práce mě už přestává naplňovat, i když mám stále skvělý kolektiv. Hledám víc! Potřebuji práci, která mi dává smysl, která mě bude motivovat každé ráno vstát a umožní mi být pánem svého času.

Zároveň už nechci přenášet svůj psychický stres na svou rodinu a způsobovat jim zdravotní komplikace. Musím zachránit první sebe, abych měla energii pozitivně ovlivňovat svou rodinu. Je to jako v letadle, nejdříve nasazujete masku sobě, pak svým dětem.

Zahajuji první kroky a píšu si seznam jak pravidelně pečovat sama o sebe. Hledám aktivity, které mi dělají dobře. Nejsou to žádné pro mě neznámé věci, jen jsem si na ně nedělala čas. A světe div se, ono mi je lépe!

Jdu si za věcmi, které chci

Na internetu narazím na fotku maminek, jak se radují při plavání s malými dětmi. Vzpomenu si, jak jsem se s nechodící dcerou vydávala na plavání, abych jí poskytla alespoň trochu pohybu a udržela její fyzičku v kondici. Díky dceřiným zdravotním problémům jsem si už načetla spoustu informací o vývoji dětí a jak ho podporovat (více se dočtete v Mém příběhu). Zaujme mě myšlenka stát se instruktorkou plavání dětí.

S touto myšlenkou si pohrávám asi měsíc, než se konečně rozhodnu přihlásit na akreditovaný kurz pro instruktory plavání s dětmi. Je to pro mě nový impuls, něco, co mě naučí novému, postaví mě do úplně nového prostředí, zcela odlišného od toho, co jsem doposud znala. A co víc, bude to práce, která mi bude dávat smysl!

Do kurzu instruktorky plavání jsem se vrhla po hlavě, dokonce i v době, kdy jsem pracovala na plný úvazek. Byl to opravdový maraton! Prodloužené víkendy v kurzech, vlastní tréninkové lekce plavání pod dohledem instruktora, abych splnila požadavky pro zkoušky, a po nocích psaní seminárních prací a učení se. A to mě ještě čekala praxe.

Změna je teď můj život

Po třech měsících jsem si zkrátila pracovní úvazek. Zkrácený úvazek mi umožnil skloubit obě sféry mého života, časově náročný kurz instruktorky a své zaměstnání, čímž jsem si ponechala jistotu alespoň částečného příjmu z mého zaměstnání.

Úspěšně jsem absolvovala zkoušky a získala certifikát instruktorky plavání. Během této doby jsem také hledala vhodný bazén pro své kurzy. Vytvořila jsem webové stránky, začala aktivně propagovat na sociálních sítích a díky reklamě jsem získala první zákazníky. Dnes s radostí vedu svou vlastní plaveckou školu Malaveza (www.malaveza.cz) pro děti od narození do 6. let.

Má nová cesta mě naplňuje smyslem a motivací. Moje finanční situace se s každým novým kurzem stabilizuje, což mi umožňuje se věnovat novým nápadům a výzvám, které se mi neustále v hlavě rodí, jako je např. můj e-book zdarma – Jak bezpečně plavat s malými dětmi – Praktické otázky maminek a odpovědi na ně.

Mám radost ze změn, které jsem provedla ve svém životě. Dnes zcela vědomě pečuji nejdříve o sebe. Dělám věci tak, abych mohla být své rodině oporou a zdravou a spokojenou mámou a ženou. Není to vždy jednoduché a občas na sebe zapomenu, ale mé tělo mě na to velmi rychle upozorní a dnes ty signály už vnímám a reaguji.

Má nová práce mě naplňuje radostí a dobrým pocitem. Mým cílem je předávat rodičům informace a zkušenosti týkající se psychomotorického vývoje dětí a zároveň je vést k bezpečnému a radostnému pohybu ve vodě.

Tato nová cesta mě naučila, že změna může být náročná, ale přináší s sebou nové možnosti a radost z vlastního úspěchu. Dnes už mohu v klidu celou noc spát.